Má smysl s dětmi kreslit, malovat a tvořit?

Někdo kreslí a maluje se svými dětmi rád, někdo míň. Někdo to považuje za důležité a někdo zase vůbec ne.

Nechce se Vám s dětmi kreslit nebo si myslíte, že to není důležité, že to dětem k ničemu nebude!?

Kreativita??

V dospělosti na ně všude bude vyskakovat slovo KREATIVITA. Bude se po nich chtít, aby byly kreativní v práci, aby kreativně a aktivně organizovaly svůj čas, aby byly kreativní při výchově dětí, při svém podnikání, zkrátka při všem a všude.

A kdy vlastně je to někdo učil, kdy s nimi někdo trénoval – co je to kreativně myslet pracovat, nechat se inspirovat.

Jeden příklad z mojí dlouholeté praxe, hovoří o tom, že i ten, kdo význam výtvarného vyjadřování svého dítěte považuje za zbytečnost, může prozřít a pochopit.

Příklad z praxe! Jeni, proč nemaluješ?

Děti chodí sice do školy samy, ale často si nesou s sebou myšlenky, pocity a názory svých rodičů.

Říká mi jeden chlapeček ve 4 třídě (jen pro upřesnění chlapec s poruchou autistického spektra)

Když jsem mu řekla: „Jeni, proč nemaluješ?”

„No, maminka říkala, že výtvarka není k ničemu důležitá, že je to předmět k ničemu, že to není důležitý, že se nemusím snažit…”

Pak jsme si chvíli povídali, ostatní děti už měly práci rozdělenou a věnovaly se jí.

„Jeni a když chceš mamince udělat někdy radost, co uděláš?”

Přemýšlel.
„Asi nebudu bít sestry a trochu bych uklidil pokoj.” odpověděl.
„A kdy máš radost ty?” zeptala jsem se.

Počítačová hra

„No, když můžu hrát na počítači, když mi to taťka dovolí.

„A co hraješ, na počítači?“
Jmenoval nějakou hru, nepamatuji se už, jak se jmenovala.

A já na to: „Víš Jeni, a líbí se ti, jak ta hra vypadá?”
„Jo.”

„No a tu hru musel někdo vytvořit a představ si, že tvůrci počítačových her jsou mnohdy i výborní výtvarníci, umí dobře kreslit a malovat.”

Přemýšlel.

Pro radost

„A když chtěl tatínek udělat mamince radost, co udělal?” ptala jsem se.
„Vzal ji na koncert, ona ráda poslouchá hudbu.”
„No vidíš, Jeni a myslíš, že hudbu potřebujeme, že je to něčím potřebná věc?”
„Nedá se ani změřit, ani zvážit, můžeme ji jen poslouchat!”
„No, maminka měla radost.” povídá chlapec.
„Tak vidíš, myslíš, že by maminka měla radost, kdybys jí namaloval obrázek? I když si myslí, že je výtvarka nepotřebná věc?”

Neřekl nic. Začal malovat.

Maminka

Obrázek si tehdy odnesl domů, ještě mokrý, byl plný černé barvy hodně rozmočený, ale nechtěl ho dát z ruky. Druhý den, hned ráno mi přišel říct, i když jsem nebyla jeho třídní učitelka a musel kvůli tomu projít část školní budovy, což mu vždy činilo značné problémy, nerad vycházel ze své třídy.
Přišel za mnou a řekl:
„Maminka měla radost.”
A odešel zpátky do své třídy.
Učila jsem ho pak ještě další rok. V hodinách výtvarné výchovy vždycky pracoval, jinak než ostatní děti, po svém, svým osobitým a úžasným způsobem.
A při jeho loučení se s naší školou, při slavnostním ukončení, za mnou přišla jeho maminka.
Nesla pod paží složku, kterou mi ukázala a řekla: „Nikdy jsem si nemyslela, že někdy bude sám od sebe malovat a nikdy jsme si nemyslela, že z toho budu mít tak velkou radost.”

Výtvarka pro děti a pro radost

Omlouvám se již znavenému čtenáři, pokud čte už moc dlouho, ale myslím, že tento příběh vystihuje velký význam a cenu výtvarného tvoření pro dětí.

A já nedovolím, aby naše děti byly o toto ochuzeni ať už vládne světem online výuka nebo cokoliv jiného.

Nechme děti tvořit, bude jim to v životě jen a jen
k užitku a radosti.